Poseidon

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

Poseidon II

Labyrint Poseidon



Celá část se nachází na strukturní plošině zvané Skalní ostrov. Severní partie plošiny ukrývají neuvěřitelně divoké terény, na kterých se i povrchový průzkum neobejde bez lanových přemostění. Propasťovité pukliny zde přetínají celou plošinu. O náročnosti a těžké orientaci v terénu svědčí i skutečnost, že první horolezecký výstup v severní části byl uskutečněn až v roce 1977. Horolezec Pavel Lisák ve svém průvodci zmiňuje odvážnou cestu Páleníčkovy rodiny dne 9. října 1977: „Jejich tehdejší prvovýstup čtyřkovou cestou na Galéry se nepodařilo najít ani z letadla.“ (Lisák 2007).



Skalní ostrov se dá částečně ohraničit ze strany sz. Anenským údolím a soutěskou Sibiř. Ze strany sv. ohraničení představuje již vzpomínanou kaňonovitou soutěsku od věže Hláska až po Branku. Jižní partie Poseidonu II jsou přibližně na spojnici mezi věžemi Krápníková a Hladomorna. Denivelace Poseidonu II, 105 m, je zároveň maximální denivelací celého systému. Nejnižším místem je vyústění Sibiře na Skalní náměstí (605 m n. m.), nejvyšším místem je stropní část sevřené pukliny nazvané Věrný průchod (710 m n. m.). Délka dokumentovaných prostor je 13 008 m. Denivelace vybraných lokalit jsou: Dračí propast (71 m), Křížová propast (61 m), Bloková chodba (55 m). Jeskynní a propasťovité systémy Poseidonu II mají odlišný charakter ve své v. a z. části. Při v. okraji Skalního ostrova to jsou většinou puklinové propasti (Stupňovitá, Křížová), často průstupné pouze na křížení puklin. Tyto 50–70 m hluboké a 0,80–3 m široké puklinové prostory dosahují ve směru SSZ–JJV průstupné délky asi 15–20 m. V hlubších partiích se směrem do masivu neprůlezně uzavírají. Od hlavního údolí (soutěsky) jsou většinou odděleny hradbou skalních bloků nebo věží a ústí do něho teprve při dně úzkými puklinami. V j. části Skalního ostrova nejsou pukliny směrem k SSZ, tedy do středu skalního masivu, téměř patrny, jsou většinou zcela zaplněny sutí a překryty zeminou. Ve střední a především v s. části přecházejí puklinové propasti, podobně jako na Poseidonu I, v 5–20 m hluboké puklinovo-rozsedlinové labyrinty, které zde protínají celý masiv Skalního ostrova a na jeho sz. okraji přecházejí opět ve velmi úzké puklinové propasti (Dračí). Ty jsou díky proměnlivé šířce puklin často zcela sevřeny nebo předěleny balvanitými zátkami, přecházejí do uzavřených stupňovitých puklinových jeskynních prostor. K SSZ tyto prostory ústí (a to většinou visutě) do soutěsky Sibiř případně do Anenského údolí. Pro střední a j. část sz. okraje plošiny (ostrova) jsou typické 5–10 m široké puklinové zóny, na kterých došlo k rozsáhlé destrukci původního skalního masivu a vzniku hlubokých blokových závalů. V těchto blokových sutích se vytvořily několikaúrovňové systémy suťových jeskyní (Bloková chodba, Bloková II) prostupující puklinovými zónami opět až k okraji Skalního ostrova.





Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky