Poseidon

Přejít na obsah

Hlavní nabídka

Biologie


Život v Poseidonu



V hlubokých a stinných soutěskách oddělujících jednotlivé části systému se kolem potoka vyvinula i vegetace vyšších rostlin. Teplotní inverze zde umožňuje výskyt několika druhů (např. podbělice alpská či violka dvoukvětá), které mají těžiště svého rozšíření ve vyšších nadmořských výškách (Dohnal 1952; Sýkora a Hadač 1984). Obdobně se v inverzních roklích vyskytují některé horské druhy mechorostů (Dohnal 1950).
V jeskyni Kořenka došlo v roce 1979 k prvnímu objevu skupiny kořenových stalagmitů v naší republice (viz výše). Byl zde nalezený i doposud nejvyšší kořenový stalagmit s výškou 60 cm. Výzkumu kořenových útvarů se v následujících letech věnovala ZO ČSS 5-03 Broumov ve spolupráci s J. Jeníkem (např. Jeník 1985; 1998, Kopecký 1998b, 1999, 2006; Kopecký a Jeník 2001). K dalším objevům došlo při mapování systému, zejména v roce 2007. V současné době je v rámci celého systému evidováno celkem 67 kořenových útvarů. Podle základního tvarového rozdělení (Müller 1998; Mlejnek 2009) je zastoupení útvarů následující: stalagmity (53 ks), stalagnáty (4 ks), kořenové polštáře (4 ks) a kořenové výplně vrstevních spár (6 ks). Výskyt byl doložen na 19 izolovaných stanovištích suťového typu jeskyní.



Od poloviny 80. let minulého století byli v komplexu Adršpašsko-teplických skal zkoumáni pavouci (např. Růžička a Kopecký 1994; Růžička 1998). V soutěsce Sibiř bylo známo několik druhů brouků (Hamet a Vancl 2005). Po objevu systému Poseidon došlo k dalšímu intenzivnímu průzkumu, především v hlubokých puklinových propastech. V současné době jsou evidovány především chladnomilné druhy bezobratlých, z nichž mnohé lze považovat za glaciální relikty. Z pavouků se jedná o druhy Sisicus apertus (Holm, 1939), Bathyphantes eumenis eumenis (L. Koch, 1879), Diplocentria bidentata (Emerton, 1882) a Oreonetides vaginatus (Thorell, 1872).











Z brouků o horské střevlíky Trechus striatulus Putzeys, 1847
a Carabus sylvestris sylvestris Panzer, 1793.

















Zcela mimořádný je i výskyt severského dravého roztoče Rhagidia gelida Thorell, 1872.

Druh byl znám v nedávné době pouze z míst ležících za severním polárním kruhem. Ve střední Evropě byl poprvé zjištěn roku 1986 právě v Teplických skalách (leg. V. Růžička). Později byl nalezen v subalpínském pásmu Krkonoš a v extrémně chladných kamenitých sutích (Zacharda 1993; Růžička a Zacharda 1994). Nálezy z nadmořských výšek 300–600 m indikují permanentně či téměř permanentně zmrzlé jádro v kamenitých sutích (Zacharda a kol. 2005). Ke konci roku 2009 bylo z labyrintu Poseidon známo 304 druhů členovců, převažují brouci a pavouci. Jednoznačně dominují pavouci (75 druhů) a brouci (63 druhů). Z ostatních skupin jsou zastoupeni např. dvoukřídlí, mnohonožky, chvostoskoci, roztoči, štírci, stejnonožci. Řada sběrů ještě nebyla determinována.

Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky