Poseidon

Přejít na obsah

Hlavní nabídka


Motto: Náhle se vynořil z mořských vln Poseidon a udeřil do lodi dlaní.
V tom okamžiku se celá loď se vším, co na ní bylo, proměnila v kámen a kámen narostl až ke dnu a pevně se v něm zakotvil.

Staré Řecké báje a pověsti (Eduard Petiška 1986)




Podzemní labyrint Poseidon se nachází v národní přírodní rezervaci Adršpašsko-teplické skály, převážně mimo značené turistické cesty. Propasti a úzké pukliny labyrintu jsou většinou přístupné pouze za pomoci speleoalpinistické techniky. Běžný návštěvník Teplických skal proto nemá možnost vidět to, co speleologové. Z toho důvodu vznikl film, který představuje unikátní přírodní fenomén přesahující svým významem hranice České republiky.



Film "Poseidon podzemní labyrint" je možné zakoupit na nosičích DVD a Blu-ray. Bonusem navíc je film o filmu. Cena za DVD (190,- Kč); za Blu-ray disk (290,-). Množstevní slevy jsou možné).


Distribuèní místa:

T
eplice nad Metují - informační centrum v Teplicích nad Metují (tel. 491 581 197, 775 761 003; email:info@teplickeskaly.com) a vstupní areál do Teplických skal

Fryšták (u Zlína) - mail: maconstudio@seznam.cz; mobil: 776 720 310

Blansko - mail: antroherpon@atlas.cz; mobi: 728 272 398

Pardubice ­- mail: antroherpon@atlas.cz; mobi: 728 272 398

Č
eské Budějovice - mail: ; vruz@entu.cas.cz; mobil: 775 195 347

Ostrov u Macochy - mail: info@speleoart.info; mobil: 605 969 044

TOPlist


To je složitý systém hlubokých puklin, rozsedlin, puklinových propastí, puklinových jeskyní a suťových jeskyní vytvořených v balvanových závalech ze zřícených skalních věží. Nachází se v centrální části Teplických skal. Labyrint celého spektra navzájem propojených podzemních prostor dokumentovali letech 2006–2008 pracovníci Správy jeskyní České republiky Roman Mlejnek a Vratislav Ouhrabka. Úhrnná délka labyrintu je odhadnuta na více než 28km. Z pradávného moře, v němž se kdysi usazovaly dnešní pískovce, se tak vynořil unikátní speleologický fenomén – unikátní nejenom svou geomorfologií, ale i specifickým mikroklimatem, výskytem specifických rostlin a bezobratlých živočichů i četným výskytem kořenových útvarů. Labyrint Poseidon byl popsán pracovníky Správy Jeskyní České republiky Romanem Mlejnkem a Vratislavem Ouhrabkou v roce 2008.


Při předávání prvních informací o Poseidonu došlo, bohužel, ke zmýlené. Informační šum přiřadil k Poseidonu sousloví jeskynní systém. To je nesmysl, který, přežívá i na některých internetových stránkách, na které vás odkazujeme. Poseidon je soustavou (systémem) doopravdy všech možných podzemních prostor, které plynule přecházejí jedna v druhou a je prakticky nemožné je přesně klasifikovat. Nalézáme zde typické puklinové jeskyně, které jsou ve svých částech zahloubených hluboko do masivu zcela shora uzavřené a temné. V akumulacích pískovcových bloků nalézáme suťové jeskyně; některé jsou zcela temné, do jiných světlo částečně zasahuje, tak, jako zasahuje světlo do vchodových partií většiny jeskyní, či skrze propady do nedaleké Teplické jeskyně, stejně jako do lávových jeskyní na Kanárských ostrovech. Do hlubokých puklin a puklinových propastí zasahuje světlo stejně jako do propasti Macocha. Ucelenou představu o labyrintu Poseidon si můžete udělat jedině kombinací pohledů na celek z ptačí perspektivy na fotografiích padákového letce Libora Jenky a pohledů na detaily z vnitřních, sevřených podzemních prostor (většinou zachycených objektivem Petra Zajíčka a Petra Medzihradského).




Teplické skály

Historie objevování skal

Členité skalní labyrinty Adršpašsko-teplických skal v kombinaci s pralesovým charakterem vegetace bránily v minulosti pronikání do hloubi území. Tajemný a nepřehledný terén jednoznačně odrazoval. K prvním výpravám do bludišť skal docházelo pravděpodobně až ve středověku, kdy jsou první vlny kolonizace okolí Police nad Metují a Broumovska spojeny s benediktiny břevnovského kláštera na počátku 13. století (Kopecký 1991).
Centrální části Teplických skal byly zpřístupněny až po rozsáhlém požáru v roce 1824. Požár, který zuřil po dobu čtyř týdnů, odhalil rozsáhlé a do té doby neznámé skalní partie. Snad nejproblematičtější bylo pronikání do úzkých soutěsek Sibiře a Chrámových náměstí. Po prvních odvážlivcích s lany a žebříky v podobě přitesaných kmenů stromů nastoupili kameníci a došlo i k odsekávání skal. Stopy po takto rozšířených průchodech jsou v nejužších partiích soutěsek patrny dodnes. Turistická cesta, která procházela přes Velké a Malé Chrámové náměstí, tedy od Skalního náměstí až do partie Skalního chrámu, byla zpřístupněna roku 1845 (Karpf 2003) (někdy je uváděn i rok 1846). Roku 1851 vychází první tištěný turistický průvodce Teplických skal (Lukas 1851). Druhé vydání vyšlo o dva roky později (Lukas 1853). Okruh pokračující přes Anenské údolí skrze soutěsku Sibiř zpět na Skalní náměstí byl zpřístupněn až roku 1868.
O tom, jak těžké byly první prostupy extrémními soutěskami, píše Friedrich Büchner, učitel z Bohdašína (Büchner 1875): Muži měli za úkol prozkoumat a projít prvně údolím od Hlásky až ke Skalní koruně a tím i ke Skalnímu chrámu. Můj otec mě vzal sebou, přestože mi bylo teprve 12 let. Projíti ke Skalní koruně trvalo tři dny. Spali jsme na místě. Na Velkém chrámovém náměstí, na levé straně, jsme objevili zbytky dřevěných staveb z konce 14. a ze začátku 15. století. Byly to již dříve známé tzv. Hühnersitze (Slepičí posedy) z dob husitských válek. Za Velkým chrámovým náměstím jsme se jenom pomalu a obtížně probojovávali úzkou strží, plnou ohořelých stromů.



Historie objevování jeskyní
Z historického pohledu je mimořádně zajímavá puklinová jeskyně Skalní chrám (součást systému Poseidon I) . Skalní chrám se v minulosti označoval také jako Dóm, Chrám Svatopluka Čecha nebo německy Der Münster. Jeskyni lze považovat za první turisticky zpřístupněnou lokalitu v nekrasové hornině u nás (Sýkora a Mlejnek 2008). Tuto skutečnost dokládají nejen stará vyobrazení (rytiny, fotografie, pohlednice), ale i popisné texty v literatuře (např. Lukas 1853; Leppelt 1903; Karpf 2003). Dómovitá prostora bývala uzavřena dřevěnými brankami u dvou vchodů a k osvětlení používal průvodce loučí. Návštěvníkům se poskytoval výklad, jehož cena byla součástí vstupného na turistický okruh skalním městem (Leppelt 1903).
Začátky speleologických výzkumů probíhaly v letech 1969–1979. V této době se v terénu uplatnila aktivita oddílu krasové turistiky TJ Slovan Broumov a začalo se s evidencí jeskyní a propastí. Zároveň byla zpracována obsáhlá geomorfologická studie zaměřená jak na povrchové, tak podzemní pseudokrasové jevy (Vítek 1979). Předělem ve speleologickém výzkumu Broumovska se stal rok 1979, kdy byla závěrem roku ustavena základní organizace ČSS 5-03 Broumov. V 80. letech minulého století organizace zahájila systematický průzkum pseudokrasových terénů. Vedle základní evidence povrchových i podzemních jevů se organizace specializovala především na problematiku kořenových útvarů, studium jeskynních výplní, mikroklimatické studie nebo geotechnické aktivity (např. Jeník a Kopecký 1989; Kopecký 1990, 1998a, b, 2006). V Teplických skalách bylo k 31. 12. 2005 evidováno celkem 44 jeskyní a propastí (archiv ZO ČSS 5-03 Broumov). K nejvýznamnějším patří Teplická jeskyně s délkou 1 065 m, která se řadí mezi jeskyně suťové.
V rámci současného systému Poseidon byly v minulosti dokumentovány pouze dílčí fragmenty. V kapitole Jeskyně puklinové Vítek (1979) píše: Okraje plošiny nad Chrámovou a Martinskou stěnou jsou prolomeny řadou dalších, téměř na sebe kolmých trhlin, jež mají charakter puklinových propastí, hlubokých až 50 m. Vítek tak nepřímo popisuje Teplickou propast a její nejbližší okolí (dnes část Poseidon I). Ve své práci publikuje fotografii jícnu propasti s doprovodným textem Otvor puklinové propasti nad Martinskou stěnou v Teplických skalách. Autoři článku při mapování systému v roce 2007 nalezli místo shodující se s otištěnou fotografií. V dané práci Vítek dále uveřejňuje popis a mapu jeskyně proti Skalnímu chrámu (část Poseidon II) a jeskyně Skalní chrám (část Poseidon I). Jeskyně proti Skalnímu chrámu je totožná s jeskyní Žíznivá (nepublikovaný popis z archivu ZO ČSS 5-03). Dalším nepublikovaným popisem z archivu ZO ČSS 5-03 je Sněžná jeskyně (část Poseidon II). V rámci studia kořenových útvarů byla častokrát publikována (např. Vítek 1980a; Jeník a Kopecký 1989; Kopecký a Jeník 2001) i jeskyně Kořenka (část Poseidon I), kde byla v roce 1979 objevena skupina kořenových stalagmitů. V jeskyni byly také objeveny opálové výrůstky (Cílek 1998). V bezprostředním okolí jeskyně Kořenka byly v následujících letech registrovány ještě další tři malé suťové jeskyně s výskytem kořenových útvarů. Lokality mají názvy: Poustevník, Průchozí sluj pod Kořenkou a Malá sluj pod Kořenkou. Všechny jsou součástí suťových formací zahlubujícího se puklinového systému Poseidon I.
Do objevování některých partií systému v minulosti zasáhli i horolezci. Především se jednalo o výstupy do komínů, na které byl specialistou horolezec Bohumil Sýkora. Pod jeho vedením byl zdolán dne 24. 6. 1961 tzv. Vnitřní komín (B. Sýkora, J. Stránský, E. Stránská) v koncové části Skalního chrámu. Na dalším výstupu se podíleli Z. Malinský a P. Švorčík. Dne 21. 5. 1961 zdolali tzv. Koutový komín, který je součástí Teplické propasti (Lisák 2007). Lezení komínů je však pro horolezce velice specifické především pro vlhkost skal a v mnohých případech i pro nedostatek světla.
Morfometrické charakteristiky dříve dokumentovaných a popisovaných jeskyní spadajících do systému Poseidon: Teplická propast (délka 18 m; denivelace 38,5 m), Kořenka (D 32 m; Dn 6,2 m), Sněžná (D 45 m; Dn 17 m), Žíznivá (=Proti Skalnímu chrámu) (D 22 m; Dn 10 m), Skalní chrám (=Dóm; Chrám Svatopluka Čecha, Der Münster) (D 45 m; Dn 50 m); Poustevník (D 5 m), Průchozí sluj pod Kořenkou (D 8 m) a Malá sluj pod Kořenkou (D 4 m). Délka celkem činí 179 m.
Pro úplnost je třeba zmínit ještě Průvodcovskou jeskyni (též Skalní kaple; D 20 m), která je mezi Velkým a Malým Chrámovým náměstím. Jeskyně byla a dodnes je součástí turistického okruhu skalním městem. V minulosti byla označována jako Umrlčí komora (Leppelt 1903) a ve vchodové části byla zapalována pochodeň
.






Poznámka k popisu labyrintu Poseidon

Často se říká, že bílých míst na mapě světa už moc nezbývá. Důkaz toho, jak je toto tvrzení ošidné, podali autoři popisu unikátního pseudokrasového systému Poseidon. Do značné míry poodhalili roušku z bílého místa tam, kde by to asi jen málokdo očekával – uprostřed hojně navštěvovaných Teplických skal. Z tisíců návštěvníků, kteří každoročně obdivují úchvatné scenérie zdejších pískovcových útvarů, asi jen málokdo tuší, že při turistické trase Teplickým skalním městem míjí místa, kam lidská noha možná ještě nevstoupila. Těžko si představit obtížněji přístupný terén než ten, jaký představuje chaotický povrch Skalního ostrova, což je členitá plošina – jakási miniatura Doyleova Ztraceného světa – ze všech stran obcházená vycházkovým okruhem. Bylo šťastným rozhodnutím autorů nezaměřit se pouze na výzkum a dokumentaci jednotlivých útvarů – jeskyní, propastí – ale dát je do souvislostí s navazujícími okolními partiemi. Objevený pseudokrasový systém Poseidon tak představuje zcela výjimečnou ukázku příslušného stádia vývoje reliéfu kvádrových pískovců se všemi složkami a specifiky jeho neživé i živé přírody.
Doc. RNDr. Jan Vítek





Návrat na obsah | Návrat do hlavní nabídky